Chotýčany

KOVÁŘ, Daniel. Českobudějovicko. Vyd. 1. České Budějovice: Veduta, 2008, 324 s., xvi s. barev. obr. příl. ISBN 9788086829418. 

s.82-84:

CHOTÝČANY

10 km; lidově Kotejcany; německy Schmidgraben, Schmiedgraben; 1850-1868 o. Dobřejovice, 1868-1975 obec, 1975-1990 o. Ševětín, od 1990 obec

    Svědectvím pravěkého osídlení bývalo mohylové pohřebiště ze starší doby bronzové, které se nacházelo asi 500 metrů severozápadně od vsi, ale později zaniklo. 

    Chotýčany jsou jedinou z mnoha vsí, jejíž obyvatelé byli od středověku až do ploviny 19. století poddanými hlubockého panství. Při jejím založení hrál zřejmě významnou úlohu jakýsi Chotík, historicky samozřejmě nedoložený, jehož jméno nám uchoval pouze název osady. Lidově se říká Chotejčany nebo Kotejcany, označení Schmiedgraben, tedy Schmiedova (anebo kovářova) strouha. První písemná zmínka o existenci vsi pochází z roku 1378, kdy Karel IV. postoupil 4 kopy 52 grošů platu z Chotýčan Ješkovi a Mikšovi z Lipoldic, Jeníkovi z Mezimostí a Havlovi z Brloha. Osada zřejmě doplácela na svou polohu při hlavní komunikaci směřující z Českých Budějovic do Prahy, kterou využívala ke svému tažení i různá vojska. Během domácích válek za Jiřího z Poděbrad například bylo opuštěno pět chotýčanských usedlostí: Perdovská, Hronkovská, Kovářovská, Fenclovská a Růzenského. Kromě těchto pustot se zde roku 1490 nacházelo dalších 14 gruntů, ale na každý měl svého hospodáře: tři byly v rukou Jakubových, dva v Závišových, dva v Hanzlových a dva v Kozlíkových, zatímco Martin, Jakeš, Pajšl, Vávra a Pajšl Štefl drželi jen jedinou usedlost. Již koncem 15. století tady také bývala krčma. Chotýčany náležely k bavorovické rychtě, později k dobřejovické. Ze 16. století máme řadu dokladů o loupežnících, kteří se ukrývali v lesích v údolí potoka Libochovky, jímž od nepaměti procházela pražská silnice. Čihali zde na kupce, projíždějící od Českých Budějovic k Táboru, přepadali je, okrádali a měli na svědomí nejednu vraždu. Čas od času se některé z lapků podařilo pochytat (napřílad v roce 1538) a ty potom světská spravedlnost nemohla poslat jinam než na popraviště. Po celá staletí se v okolí Chotýčan pálilo dřevěné uhlí, již kolem roku 1592 se zde připomíná Hons Uhlíř, poslední milíř byl vypálen roku 1908. Za třicetileté války vesnice opět nemálo trpěla a mnohé usedlosti byly zcela opuštěny. Ještě osm let po válce, v roce 1654 tady hospodařili jen čtyři sedláci, zatímce šest selských gruntů zůstávolo ,,mnoho let pustý, role ladem leží, lesem zarostlý". Ze šesti menších zahradnických usedlostí zbyly jen ruiny.

    Dopravní podmínky se zlepšily výstavbou železniční trati a otevření stanice Chotýčany v roce 1873. První světovou válku zaplatili svými životy zdejší občané František Homan, Petr Klojda, Václav Klojda, František Mrázek, Václav Novotný, František Pavlíček, Josef Srnec, Jan Šimek, Karel Šimek, druhý Karel Šimek, Václav Štěch, a Josef Vojta. Z meziválečných událostí stojí za zmínku například zřízení četnické stanice (1921), elektrizace obce (1924), stavba nové nádražní budovy (1925) nebo založení hasičského sboru (1938). Jednotné zemědělské družstvo vzniklo roku 1956, a o dva roky později byla otevřena pošta. Charakter návsi se změnil zbořením staré mýtnice (1953) a kovárny (1968), zavezením rybníčka, vybudováním obchodu a kulturního domu. V letech 1972-1973 byla provedena přeložka státní silnice na východní okraj vsi. Jižně od Chotýčan, v lese nedaloko od křižovatky silnic, vyrostl v letech 1972-1976 areál Veterinárního a asanačního úatavu (kafilérie).

    Živnosti: Roku 1931: hostinští Jakub Blažek, Josef Pavlíček a František Šebesta, kovář Josef Zabilka, obuvník Václav Zabilka, obchodník smíšeným zbožím František Koudelka, trafikanti Josef Pavlíček a František Šebesta, truhlář Františe Koudelka.

    Škola: Chotýčanské děti od nepaměti docházely na vyučování do Hosína.Od roku 1813 zde vyučoval pomocník hosínského učitele a nějaký čas potom pokoutní učitel. Vyučování probíhalo střídavě v soukromých domech. Teprve roku 1854 byla postavena budova pro jednotřídní obecnou školu; roku 1887 byla rozšířena na dvoutřídní. Ke školnímu obvodu patřili i Lhotice. Vyučovalo se zde až do roku 1980, školní budova čp. 26 pak byla v roce 1986 zbourána.

    Rodáci: Adolf Ambrož (*1890), ředitel měšťanské školy, pracovník Soola a organizátor pěveckého sdružení Foerster. František Blažek (*1878), finanční odborník, působil od roku 1919 v kanceláři prezidenta republiky a organizoval správu Hradu. František Bronec (*1913), malíř. Jan Evangelista Pulec (1885-1963), děkan, biskupský notář, historik, genealog. Václav Pulec (1876-1944), farář, historik a genealog.

    Památky: Nejvýznamější památkou Chotýčan je bývalý zájezdní hostinec čp. 17, renesanční budova se zbytky sgrafitové výzdoby na průčelí a klenutými místnostmi v přízemí. Na návsi stojí kaple sv. Václava z let 1881-1882, vysvěcená 28. září 1882. Pomník padlých, vytvořený budějovickým kameníkem Václavem Hárou, byl odhalen roku 1927. Z památek lidové architektury vynikají zejména čp. 2 (datováno 1878), 4,5,6,13 (1875), 15, 18, 19, 22 (1874), 32 (1870) a 56.

    Lidé a domy: 1840 - 25 d., 238 o.; 1910 - 46 d., 260 o.; 2001 - 73 d., 219 o.