8. Josefínský katastr r. 1785

Josefínský katastr r. 1785    

Roku 1785 zřízeny katastrální obce. Rychtáři voleni od spoluobčanů. Jedna katastrální obec obsahovala několik  vsí. Každá katastr. obec  má 1 knihu /Ty jsou uloženy v zems. archivu v Praze/.

Katastr Dobřejovic měl vsi: Dobřejovice, Chotýčany, Vlkov a Poněšice.

K pořízení katastru  zvoleny v obcích komise, které řídili rychtáři s konšely. S nimi pracovali písaři a manipulanti vyslaní od úřadu.

Výnos pozemků odhadovali odhadci-starší občané poměrů znalí. Rychtářem v Dobřejovicích byl Honza, konšelem v Chotýčanech Říha, v Poněšicích Lexa. Rychtář v Hosíně Marek.

Rychtáři měli moc soudní /urovnávati spory mezi sousedy/, měli též policejní dozor nad občany a mládeží. Odznakem jich moci bylo rychtářské právo.

Měli též moc vojenskou – dávali odváděti, často násilně osoby nepohodlné, neposlušné, chudé neb chasníky, kteří museli býti vojáky místo sels. Hochů.

Patentem Josefa II. z  r. 1787 zakázáno líbati ruce, jako zbytek nevolnictví.

Při sdělávání katastru Josefínského šla komise od parcely k parcele jak byly vedle sebe a za sebou, odhadli a změřili ji provazem 10 sáhů dlouhým a latí 1 sáhovou. /1 sáh vídeňský=1 m 90 cm/. Pak plocha zapisována a počítána.

Význam katastru byl, že měřeny podrobně všechny pozemky a rozděleny na pole, louky, rybníky, zahrady a stavební plochy. Toho dosud nebylo.

Míry byly:

            1 jitro rakouské  = 2 strychy české = 3 měřice české = 1600 sáhů plošných

            1 sáh vídeňský délkový = 1 m 90 cm = 6 stop

            1 strych sypný = 4 věrtele (16 misek)

            1 strych sypný = 1 1/2 měřice = 93 litry

            1 čtvrtce = 12 žejdlíků

            1 měřice česká = 16 šestnáctinek = 4 čtvrtky = 62 litry

            1 cent = 100 liber = 50 kg

            1 libra = 1/2 kg

            1 věrduňk = 1/4 libry = 1/8 kg

Peníze konvenční měny :

            1 zlatý rakouský = 60 krejcarů = 10 šestáků

            1 šesták = 6 krejcarů

Dle zásady Josefínské měl platiti poddaný 1/3 hrubého výnosu státu a vrchnosti.

Roku 1789 v dubnu vydal Josef II. povětný patent urbariální a berní, jímž zavedeno od července nové zdanění a zrušení roboty.

Tento patent odvolán nástupcem Josefa - Leopoldem II. 22/3 1790 a zavedeny zase povinnosti platiti vrchnosti dávky a kovati roboty. /Na Hlubocku vykoupil se z roboty Cirhan u Víitína (nyní hájovna), jenž byl uprostřed pans. lesů.

Za Františka obnoven znovu Josefský katastr. ale tak, že zůstaly roboty.

Katastr Josefíns. doplňován pak r. 1870, 1824, 1846.

Patentem cís. Františka r. 1892 rozvrhovala se daň pozemková stejně na půdu panskou i selskou.

Roku 1817 pořízeny mapy pozemkové.

Patentem z r. 1780 zrušeno nevolnictví či dědičné poddanství.  \Patent ten ruší dědičnost zaměstnání poddaných, dává volnost stěhování na jiná panství bez zhostného, umožňuje vzdělání-studiemi a řemeslem, dává možnost se ženiti. Neznamená však úplnou volnost.

Sporné strany do Prahy teď nechodily. Gebernium vyřizovalo odvolání písemně.

Trestní moc panských úředníků omezena.

Trestati holí /pardus/, karabáčem a peněž. pokutou vrchnostem zakázáno.

Buřiči odevzdáváni k soudu hrdelnímu. O trestu vězením přes 8 dnů rozhodoval úřad krajský.

Justiciáři od r. 1787 museli býti právníci od apelačního soudu zkoušeni. Tito úředníci vrchnosti nemohli současně konati justici politickou - nebyli úředníky státními.

R. 1787 jmenován byl kancléřským na Hluboké adjunkt soudu Scheuze z Protivína.

Odvolání podávalo se /první soud byl u vrchnosti/ k úřadu krajskému, pak teprve gubernii a k soudu zemskému.

Sýpky kontribuční a obilné fondy Josefínské byly magazíny vojenské a válečné pro případ hladu jako reservní zásobárny. R. 1787 vydán patent o povinnosti sedláků ukládati obilí do sýpek těchto.

Tyto sýpky dlužno rozeznávati od soukromých a obročních sýpek vrchnostenských, kam sedláci odváděli obilí dávek činžovních /naturálních/.

Životníci

byli jednotlivci, často i ženatí s dětmi, jímž na čas jich života, nebo na dožití syna, často i vnuka pouštěna v užívání jako výměnkáři chalupa při statku, část pole, kus dobytka.

Takový životník - výměnkář - podruh pracoval při statku i jinde, zvlášť v lesích.

Studie: Na Budějovicku studovali selští hoši nejvíce gymnásium Piaristů v Budějovicích a pak šli na kněze.

Roku 1727 dal kníže Schwarzenberk svolení ke studiu filosofie, ale jen pro syny úředníků.

Patent Josefův z r. 1787 o dědičnosti.

Statek selský dědí nejstarší syn i s částí patřící matce. Dcera nastupuje také, ale jen když není syna.

Leopoldův patent z r. 1791 dědičnost dle prvorozenství potvrzuje, připouští však později dělení statků selských, ale jen těch, které mají přes 40 strychů půdy. Odděliti se mohly jen pozemky vzdálené a tak vznikaly chalupy a samoty, jako Bída, Nemanice.

Sedláci nechtěli chalupníky mezi sebe, proto chalupy stavěny obyčejně za vsí - na vystrkov.

Výměnky vznikly v době Tereziánské. Poměr výměnkáře ke statku upraven v 19. století.

Dříve bývalo ,,chlebení“ /stravování/ výměnkářů s hospodáři.

Války francouzské: Francouzi byli v již. Čechách r. 1805, když Napoleon táhl k Slavkovu. Byli zde také r. 1799 a 1813. Roku 1815 pobyl car Alexandr I. na Hluboké u knížete Schwarzenberka a u Hosína tehdy vyoral brázdu /Jihočeské listy 1904/.