2. Platy a roboty

Platy a roboty

Za Přemysla Otakara II. ve 14. století byly dvory panské zrušeny, půda dána v užívání dělníkům při nich za plat činžovní /splatný o sv. Jiří a sv. Havlu./

Staré roboty zemské zůstaly jen některé:

            Povinnost hlídky hradu Hluboké měly vsi: Dobřejovice a Zlatýšovice-byla to tak zvaná hláska.

Dovážeti dříví z hor k řece a svážeti sena ke dvoru na Hluboké měly: Purkarec, Volešnice a Munice.

Ostatní vsi místo robot platily dávku ,,robotné”. Soudní moc vykonávali rychtáři (dědiční) s konšeli pod dozorem královského úředníka /purkrabího/.

Rychtáři tehdy byli: v Lišově, Purkarci, Pištíně a v Chvaleticích u Protivína.

Lesy patřily vrchnosti, poddaní však museli platiti určitý plat= podýmné a pojitebné, za nějž brali horší dřevo k pálení a ke stavbě, jakož i užívali lesů pastevně, ale se svolením hajných.

Podýmné platilo se dle komínů, kde dým vychází.

Pojistebné činilo 1 džber ovsa, 2 kuřata, 2 sýry.

            Slepice ceněna r. 1412 na 1/2 groše.

Za Václava IV. zřízeno manství ve Světlíku, Lhotce, Křesíně, Municích a Purkarci.

            Současně zřízeno lovcovství v Poněšicích.

Zikmund r. 1420 zastavil panství Hlubocké katolickému pánu z Lobkoviců. Jiří z Poděbrad je vyplatil a staral se o ně pečlivě.

Jiřík z Hosína stal se svobodnickým pojezdným.

Rybník Bezdrev založen na Vladislava.

Asi ve 14. století vznikl na Hluboké a jiných panstvích nový plat = berně o vánocích placená. Platilo se z celého lánu 32 groše. Lán selský = 60 strychů. Tato berně vybírána se svolením zems. sněmu pro krále.

Robotné činilo 5 - 10 grošů z lánu.

V Kolném platili všech činží /robotného i pojistebného/ jen polovinu co jiné vesnice. To jim po r. 1490 zůstalo. Byli tam svobodníci.

Poněšice a Vlkov neplatili ani berně ano robotného / byly poddány lovčímu z rodu Poněšických.

Sedláky tížila více daň =odúmrť-zbytek práva českého a dědického z nájmu selských gruntů.

Daně ve středověku byly: 1.) stálé, holé, činžovní; 2.) platy běžné: z lesů, rybníků, vinic, řek, pojistebné ze soudních pokut, z regálů /mince, cla, doly), z konfiskací, z darů, z odúmrtí, z robot zemských, z natur. dávek, z mimořádných daní, z příspěvků židů, kláštěrů.

Daně platili jen poddaní z půdy selské, šlechtici platili jen ze svých příjmů.

Daně vybírali zvláštní berníci /v každém kraji jiný/

Výměnky ve středověku nebyly. Každý sedlák snažil se držeti statek až do smrti, poněvadž byl vlastně jen doživotním nájemcem - platil odúmrť.

Po smrti otce přejímal statek syn se svolením vrchnosti.

O budoucím hospodáři rozhodoval majitel až před smrtí dosavadního nájemce - proto se říká právo kšaftovní či dědické.

Toto právo dal poddaným na Hlubocku r. 1496 zástavné držitel Hlubocka Vilém z Pernštejna, jenž měl Hlubocko od krále Vladislava v zástavě za 24.000 zlatých uherských.

Odsada a odúmrť.

Právo sedláka, aby statek dědil, čili aby měl právo kšaftovati, stalo se po 30tileté válce skoro neplatným. To mohl činiti jen ten, kdo dobře hospodařil a s kým byla vrchnost spokojena. Špatný hospodář býval jednoduše od statku odsazen.

Pustoty byly statky, jež na Hlubocku byly od r. 1620 do 1650 spáleny.