15. Urbář z roku 1599

Urbář z roku 1599

 

Urbář z roku 1599 vykazuje v Chotýčanech 16 osedlých, /5 celých lánů, jeden půldruhého lánu, tři jsou 3/4 lány, jeden 1/4 a pět chalup, k nimž patří některá jitra.

Pořadí čísel popisných v Chotýčanech po r. 1599:

Čís. 1. nynější Pomije byla původně chalupou se 7 jitry polí, z níž se pánu nic neplatilo-jen jeden den se robotovalo. Roku 1599 ji držel Kuba, r. 1616 ji měl     Vilím, a oceněna byla za 95 kop Janu Kováři.

Za dob válek 30tiletých, spustla a spálena a pak prošacována byla roku 1639 Martinu Pomijovi z Dobřejic jen za 45 kop, na níž sám měl dědictví 9 kop po Janu Kováři a 18 kop od Martina Vilíma koupil.

Tento Martin Pomije jenž držel ještě živnost Pomijovskou v Dobřejovicích, měl vystavěti tuto živnost s podmínkou, že ji pánu pusté, kdyby se jiný hospodář na ni našel.

 Ale do roku 1642 nestavěl procházející a v Chotýčanech stavějící ,,soldateska“ stavěti  nedovolala.

Roku 1642 dán mu znovu ,,termín“ stavěti do 2 let.

Nepostavil však nic, ani syn jeho Matouš, jenž raději žebrotu světem se toulal, než by své živnosti v Dobřejovicích a v Chotýčanech spravoval. Ještě r. 168? byla chalupa pusta.

Koncem 17. a začátkem 18. století ji držel Vít Pomije do roku 1703. Od roku 1703 do roku 1717 hospodařil  zde Lukáš Pomije a po jeho smrti Vít Praha, druhý manžel ovdovělé manželky Kateřiny. Syn Lukášův Vojtěch žení se roku 1732 s Rosinou Šťastnou a hospodaří snad do roku 1740, potom Matěj Pomije 1744-1745, potom Jiří Pomije jenž zemřel roku 1778 a předal vše synu Vojtěchovi.

Toho následoval 1799-1834 syn Matouš, po něm syn jeho Jan r. 1834 - 1856, pak syn Vojtěch roku 1856 - 1901 a od roku 1901 Václav Pomije.

           

Číslo 2. u Kačerů. Která je to ze tří chalup Havlíčka neb Rozprašovská, Štěpána neb Martina Rosničky, těžko říci. Po roce 1599 zůstala asi pustá, neboť se v knize pozemkové neuvádí.

V roce 1698 uvádí se Kašpar Kačer zde rovněž hospodařil. V roce 1750 snad po tchánu Janu ji ujal Martin Mareš r. 1750 - 1753, jenž však převzal živnost Kubovskou a zde přenechal místo Matěji Kačerovi, recte Svobodovi, jenž zde hospodařil do roku 1763.

Tomáš Kačer, pozdější hospodář, nemaje patrně dětí, prodal jí v roce 1791 (oceněna za   50 zl) Vojtěchu Pulcovi z Dobřejic a jeho manželce Marianně Remtové dle tradice rodinné za bochník chleba - snad tedy jen za vejměnek, na němž zde roku 1799 zemřel v stáří 70 let.

Vojtěch Pulec hospodařil zde do roku 1839. Po něm hospodařil syn Vojtěch do roku 1875, pak syn jeho Václav do roku 1908 a nyní syn jeho František.

 

Čís.3. u Jírovských (dříve u Klojdů). Chalupu vystavěl před rokem 1774 Vojtěch Božovský jehož dceru Annu pojal r. 1800-1848 za manželku Jan Klojda. Syn jeho Jan od roku 1848, jeho syn Matěj přejal grunt Jírovských(nyní u Klojdů t.j. čís. pop. 7 a svůj grunt předal Jakubu Jelenovi, po němž je od r. 1924 syn Josef Jelen.

 

Čís. 4. U Zacharů byl 3/4 lán. Roku 1599 držel ho Vaněk. Před rokem 1616 byl zde Zachar, jehož syn ho držel v ceně 300 kop maje vypláceti 3 bratrům, máteři Regině a sestře Regině. Ve válce spustl a zůstal pustý až do roku 1681, kdy ji ujal Bartoš, syn Pavla    Hajného z Velechvína od roku 1681 - 1686.

Od roku 1686-1692 přichází Matouš Zachar. Téhož ještě roku Jan Zachar do r. 1696, Petr Zachar do r. 1697, Kašpar do r. 1702, Vít Zachar do r. 1715, Bartoloměj 1722 - 1733, Řehoř Zachar 1735 - 1738, (roku 1738 už jen podruh), Vavřinec Zachar r. 1738, Vojtěch Zachar 1740. Později Jakub, rodem Holubář ze Zaháje 1775 - 1784, pak syn Jakub 1789 - 1827, syn Jan 1827 - 1836, Jiří Rotšedl, nejprve výběrčí mýta v Chotýčanech, od roku 1837 sedlák. Jeho synem byl pověstný zbojník a lupič Tonda Zacharů.

Asi roku 1846 koupil živnost František Socha 1869 - 1906 a po něm syn František od r. 1906.

 

Čís. 5. u Čertíků 1 lán. Roku 1599 držel ho Benda. Roku 1616 jmenuje se Čertík a má ho ve 230 kopách. Zůstal ještě 1683 pustý, šacován jen za 80 kop. Martin Čertík s Dorotou přichází 1693 - 1698. Později ho držel Lukáš (Telátko) a Eva r. 1729. Vavřinec Čertík provdal 1744 dceru Kateřinu za Josefa Krykla, syn Josef oženil se 1778 - 1819, Vojtěch 1819 - 1859, Štěpán 1859 - 1866, vdovu po Štěpánu vzal si Václav Blažek a hospodařil r. 1866 - 1889. Roku 1889 převzal hospodářství od svého nevlastního otce, syn zemřelého Štěpán Čertík od r. 1889 - 1893. Od roku 1893 - 1920 vedla hospodářství vdova po Štěpánu Anna Čertíková a po ní roku 1920 převzal živnost starší její syn Vojtěch Čertík.

 

Čís. 6. u Kubovských. Roku 1599 držel 1 celý lán Jonáš Matějů. Roku 1616 měl ho Kuba v ceně 230 kop, jenž ho prodal r. 1617 Josefu Hodláčovýmu. Ještě po válce 1683 živnost pustá byla šacována za 80 kop. Vojtěch Kubovský se uvádí r. 1736-1743, Jan Kubovský 1753, Martin Mareš (dříve Kačer) 1754 - 1787, Kašpar syn 1787 - 1808, dceru Mariannu vzal si Vít Suchan z Opatovic, jenž zde hospodařil od roku 1808 -1848, Jakub Suchan 1848 - 1879, dceru Kateřinu vzal si za manželku František Mrázek 1879 - 1916 a od roku 1916 hospodaří tu syn Jan Mrázek.

 

Čís.7. nyní u Klojdů /dříve Jírovských. Roku 1599 držel ho Pavel Hons. Uhlíř. Roku 1616 Vávra, přiženiv se za 300 kop /byl to 3/4 lán/. Po válce byl pustý do roku 1683, kdy se ho ujímá Jíra podruh Pártlů, za 80 kop / jemu ho vrchnost vystavěla. Později se připomíná Ondřej Jírovský, jehož dceru Mariannu má Vít Jírovský 1757 - 1786, Josef Jírovský syn 1786-1804, syn Jan 1812 - 1816, vdovu Alžbětu si vzal Jan Jelen r. 1817, syn Jan Jelen 1745 - 1887, Jakub Jelen syn 1887 - 1890, od Jakuba Jelena koupil a výměnou předal malou chalupu čís. 3. Matěj Klojda a nyní vdova Rosina. Ta zemřela 27/1 1933 a usedlost přejal syn Jan Klojda.

 

Čís. 8. Homanovský 1/2 lán. Roku 1599 ho drží Jíra Homan, potom ho měl Jan Homan. Před     rokem 1616 ujal se ho Jakub Klimšů v ceně 200 kop. Ve válce byl pustý a spálený. Takový ho ujal Kašpar roku 1642 za 70 kop, ale asi zase brzy ho opustil.

Linhart Cerekovský ujal ho r. 1656 - 1672 pustý za 70 kop a pustil ho pro stáří synu  Vítovi 1672 - 1679, kdy odešel z gruntu. Jilek ze Lhotic  ujal ho 1680 - 1681 za 80 kop potom Prokop Adámek 1681 - 1717. Jan Homan provdal r. 1717 dceru Anežku za Václava Martince 1717 - 1741. Dceru Martincovu Marii vzal si Tomáš Dvořák z Hrdějovic  1739 - 1763, potom syn František 1763 - 1794, po něm syn Vavřinec 1794 - 1827, syn Josef 1827 - 1870, Matěj 1870 - 1903, syn Matěj 1903 - 1932, a nyní zeť jeho Josef Šimek z Úsilna od r. 1932, jenž vzal si dceru Matěje - Růženu za manželku.

 

Čís. 9. Šebesta. Roku 1599 držel ho Urban. Roku 1616 držel ho Ambrož Šimek ve 400 kopách 1 lán a vyplácí podíly bratrům. Po válce 1636 ležel lán pustý a spálený až roku 1636 - 1659, kdy ujal se ho bratr Šebesta za 120 kop. Bratr jeho Šimon byl na gruntě Kubešů v Dobřejicích, kde r. 1644 zemřel. Roku 1660 přiženil se sem syn Hodláčů Martin 1660 - 1664, kdy z gruntu utekl. Martin, syn Šťastného  (Mocl) 1667 - 1678 ujal se gruntu za 120 kop Od roku 1679 - 1680 měl ho Blažej, slouha 1679 - 1680. Roku 1680 odešel Blažej ze statku a dal se raději za slouhu do Slověnic. Od roku 1680 byl na gruntě  Mikuláš Maruška, Tomáš do r. 1701, Pavel 1701 - 1725. K dceři Salomeně přiženil se Matěj Mistr z Kolného 1727 - 1767. Syn jeho Matěj 1767 - 1793,    potom syn Vavřinec 1793 - 1832, po něm syn Josef 1832 - 1868, syn Jan 1868 - 1904, a nyní syn František od r. 1904.

 

Čís. 10. u Košářů byla chalupa, jež stála v zahradě na dvoře a bývala sídlištěm nájemníku. Roku 1837 pojal Novotný Josef za manželku Marii, dceru Vavřince Šebesty a s ní dostal chalupu a nějaké pole od statku.

 Později vystavěli si vzadu za vsí směrem k hajnému  Bezpalci samostatný selský statek na gruntech Moclaských. Syn jeho Vojtěch hospodařil od roku 1866, syn jeho Jakub od r. 1892, syn jeho Václav od r. 1926.

 

Čís. 11. u Růžičků. Některá ze 3 chalup u Kačerů jmenovaná v 18. století se připomíná a v jedné uvádějí: Jan Růžička, po něm Josef 1779 - 1818, pak syn Jan 1818 až 1827, vdovu po Janovi si vzal za manželku Jan Němec 1827 - 1850. Syn Jan 1849, potom Josef, od něho s něco zbývajících polí ji koupil švakr Jan Marek z čís. 24., ale prodal ji pak Janu Božovskému roku 189?.

 

Čís. 12. Šťastný. byl 1 lán. V roce 1599 ho držel Pavel Linhartů. Potom ho měl Vávra Hlava.  V roce 1616 měl ho Šťastný v ceně 190 kop a držel ho delší dobu. Ve válce spustl a ještě roku 1683 ,,pustý“ šacován za 80 kop. Jakub Šťastný uvádí se r. 1692 - 1712, potom Pavel 1704, Bartoloměj 1716 - 1719, Řehoř 1721 - 1723, Jan Šťastný 1739 - 1742, Řehoř Šťastný 1744, Jan Šťastný 1776 - 1814, syn jeho Jakub 1814 - 1816, jehož vdovu Rosinu si vzal za manželku Matěj Pavlíček z Čejkovic 1816 - 1852. Jeho dceru vzal si za manželku Matěj Bronec 1852 - 1885 z Horusic, jeho syn Matěj 1885 -1908, a od roku 1908 syn František. Původní stavení Šťastných bylo vedle Růžičků v čísle 25., které koupil v roce 1870 Jan Suchan.

 Nynější stavení Šťastných, které vystavěl úplně nové Matěj Bronec -z Horusic- je za humny na konci vsi ku Ševětínu po levé straně státní silnice.

 

Čís. 13. Vilím. Pravděpodobně roku 1599 je to chalupa Martina Prosničky. V době od roku       1616 - 1683 se neuvádí, leda by to byla Prokšova chalupa, šacovaná roku 1616 za 80       kop, ale od pána svedená k panským pozemkům, roku 1673 se pustá šacuje za 10 kop.     Rok 1699 se uvádí Lukášek Prosniček, 1693 - 1699 Vilém Prosniček, od něhož asi          chalupa jméno ,,Vilím“ dostala. Od r. 1702 - 1712 Augustin Prosniček.

 Ondřeje Prosničky dceru Mariannu 1717 béře si Matouš, syn Matěje Měšťana. Od r. 1725 - 1732 je Řehoř Rousek ze Lhotic Vilímem nebo Prosničkou. Od r. 1737 - 1743  Matouš Vilím neb Prosnička, od r. 1747 Jiřík Vilím, od r. 1748 - 1765 Tomáš Vilím, syn Lukáše Kaňky z Dobřejovic, roku 1773 Jan Vilím, manželka Eva, její druhý manžel Ondřej Košťálek 1773 - 1797. Roku 1797 Matěj Vondra vzav si dceru Ondřejovu - Terezii za manželku.

 Dceru Vondrovu Kateřinu vzal si za manželku Vít Klimeš 1842 - 1844 (syn Josefa z Hosína po dvouletém hospodaření přejal tento Vít hospodářství - statek v Hosíně). Vítův otec Josef převzal zde hospodářství u Vilímů 1844 - 1846, pak předal živnost synu Janovi 1846 - 1882, po něm syn Václav 1882, od toho roku 3leta vdova Kateřina,rodem Měšťanová a od roku 1907 syn Josef Klimeš.

 

Čís. 14 byla původně dřevěná chaloupka vedle čís. 23. stojící, již vystavěl kol r. 1758 Vojtěch   Vácha z Purkarce, jenž vzal si dceru Bartoloměje Zachara Johanu za manželku. Po něm ji asi roku 1786 dědil syn Kašpar, po něm manželka Teresie, jejíž dceru Marii roku 1847 pojal Tomáš Jelen z čís. 7. Po něm dcera Marie provdaná Suchanová (Vystrčil), jemuž chalupa shořela. Nyní domek u dráhy, vystavěný Františkem Mrázkem, jehož dědicové (řezník Mikeš z Čes. Budějovic) prodali Josefu Luskovi a Janu Blažkovi, železničním zřízencům ve výslužbě. Dne 7./5. 1931 koupil Jakub Blažek polovičku od Luska a druhou polovičku zdědil po otci. Je tedy od r. 1931 sám majitelem.

 

Čís. 15. Gabriel (Kabrhel) Políček nyní. Roku 1599 měl chalupu Matěj Zunt. Byla bez polí - jen 3 jitra panská ,,držela“. Do roku 1680 jako většina živností, byla pustá. Toho roku přijal ji jako zcela pusté místo za 10 kop Vít Šindelář z Dobřejic a od živnosti pusté   Jírovských pro snadnější obživu mu postoupeno 1/4 gruntu polí, a ty mu ve 30ti kopách oceněny. Vít Šindelář chalupu tu postavil v roce 1681 - 1682. Maje mnoho dítek, dal se na pustý grunt Remtů do Dobřejic. Po něm se připomíná Řehoř Gabriel.   Od roku 1717 - 1725 hospodaří zde Bartoloměj Gabriel, jehož druhou ženu Voršilu, dceru Jiřího Říhy si vzal Jiří Gabriel a zde od r. 1726 - 1738 hospodařil.

Po něm hospodaří Adam Gabriel 1747 až snad 1778, kdy dcera Marianna se provdala za Jana Bezděku z Munic. Dceru Teresii si r. 1824 bere Vít Fabián z Pašic.

Syn jeho Matěj byl zde 1856-57. Vdovu jeho Annu Trávníčkovou pojal za manželku Josef Srnec r. 1858. Potom zde hospodařil Josef Kouba, poté koupil živnost Vojtěch    Doucha, po něm syn Jakub a nyní koupí získal živnost Jan Němec z Vitína.

 

Čís. 16. Hodláčovský nyní Říhovský grunt. Roku 1599 držel grunt ten Jan Sláma. Roku 1599 držel grunt ten Jan Sláma. Roku 1616 ho měl Štěpán Hodláč v ceně 210 kop, z nichž už 65 kop 16 grošů zaplatil. Roku 1634 grunt pustý a spálený prošacován Říhovi z   Purkarce za 140 kop. Říha zde hospodařil do r. 1664. Po něm vdova se synem Jiříkem 1664 - 1670. Bartoš, syn Vondráškův z Plástovic přiženil se k dceři Marianně 1670 -1672, kdy od ženy a dětí utekl jako zrádce a živnost zůstala pustá. Po Bartošovi převzal Mikuláš Vojta z Dobřejic. Živnost dobře na stavení spravená ,,šacovaná“ za 150 kop. Mikuláš Vojta byl na statku až do roku 1679, kdy ujal se ho Jiřík, vyhoštěný z panství Jindřichova Hradce, přiženiv se k dceři Marianně r. 1679. Týž uvadí se po roce 1700, potom Jiřík, zeť Říhů. Od roku 1712 - 1723 jest zde Jiřík - mladý Říha, ale odlišný od onoho Jiříka, zetě. V roce 1728 Václav Říha. Dceru jeho Mariannu měl Vojtěch Říha 1741 a po druhé vdanou Vavřinec r. 1743 - 1748., Jiřík Říha 1752 -1756, potom výměnkář 1764, vedle něhož se vyskytuje i Martin Říha ve stejné době.   Řehoř Říha 1758 měl dceru Dorotu Vavřince Říhy. V létech 1762 - 1767 uvádí se Matouš Říha.

V roce 1775 oženil se s dcerou Kašpara Marií - Jan Pavlíček z Hůrek, od něhož je nynější příjmení. Syn jeho Bárta 1810 - 1840 hospodářem se připomíná. Po něm vládl syn jeho Matěj, jehož vdovu Annu vzal si roku 1858 Jan Vaněk z Nákří a hospodařil do roku 1878 za nezletilé děti, kdy se ujal živnosti nynější hospodář Josef Pavlíček. Část 9 ha 42 a předal svému synu Václavovi a jeho manželce Anežce (dříve)-Nyní převzal usedlost druhý syn Matěj od r. 1939.

 

Čís. 17. u Kabrhelů. Statekten byl lán Ruoženský, jejž panský hajný za hájení bezplatně používal. V roce 1490 byl pustý, neosazený. Později přibyl k němu ještě 1/2 lán poplatný. Od starodávna byla zde krčma. Protože Chotýčany ležely na ,,erární silnici, byla zde zastávka, formanů po cestě do Prahy a zpět. Proto ta výstavnost nynějšího statku. Roku 1599 ho držel Žák - snad onen Žák Jan jenž v roce 1616 má dopláceti z gruntu ještě 31 kopu grošů a 40 grošů. Po bitvě na Bílé Hoře ho s pomocí panskou postavil pozdější rychtář dobřejický Petr Novák, jenž sám na stavbu 85 kop 5 grošů věnoval a pán 42 kopy 51 groš nad to zapůjčil takže, když roku 1631 ,,prošacován“ byl a prodán Matěji Zemanovi za 619 kop 17 grošů, zavázal se týž spláceti 4 sirotkům Žákovým po 112 kopách 40 groších a nad to panu Novákovi, co zde prostavěno. Matěj Zeman zemřel roku 1640 a statek zdědila manželka Magdalena, jejíž syn vyplativ bratrům Matěji, Šimonovi a Kašparovi po 10 kopách odkazu, sám se ho ujal.

Byl to Samuel Brodecký, soud v Zámostí. Ale ,,grunt“ nedržel, nýbrž v roce 1641 ho prodal Mikuláši Kokoškovi, od Matěje značně zlepšený za 800 grošů. Ale Mikuláši stal se grunt osudným. Té doby po hlavní silnici přes Chotýčany procházeli vojáci a tehdejším občanstvem vlídně nezacházela a tak i Mikuláš Kokoška ,,skrze lid vojenský se světa sešel“. Vdova po něm statek prodala r. 1650 Matěji Šťastnému za 800 kop, který se v zápisech jmenuje. Týž ,,držel“ statek i krčmu do r. 1677. Po jeho smrti přiženil se k vdově po Matěji Šťastnému. Bartoloměj syn Tůmův z Hůrek. Roku 1708- 728 je držitelem Pavel Mocl, pak do roku 1742 Mocl Lukáš, od r. 1749 - 1757 Jakub Mocl. V roce 1788 - 1792 Matěj Leština, roku 1799 - 1808 Vojtěch Vinický z  kraje prácheňského s manželkou Alžbětou. Dceru jeho Karolinu vzal si povozník z Babic Jakub Veber 1828 - 1843, pak syn Václav Veber jenž prodal živnost r. 1880 židu Dubskému, který před válkou dal ji parcelářům a ti ji z většiny rozparcelovali v roce. 1909 zbytek koupil Jakub Doucha z čís. 15. (Políčků) a hospodařil zde do roku 1919, kdy předal živnost Antonii Růžičkové - neteří a jejímu manželu Janu Zabilkovi z Kolného. V roce 1940 předal Jan Zabilka usedlost své dceři Antonii, která se   provdala za Jos. Borovku z Dasnýho.

 

Čís. 18. u Matějků-byl ¾ lán. Roku 1599 ho držel Jan Cůbka, po něm r. 1616 Ondra, jehož dětem tehdejší majitel Martin Cůbka má ještě dopláceti 137 Kop ??? 45 grošů ze 300 kop, za něž živnost ujal. Za války spustl a spálen a takový roku 1639 prošacován za 110 Kop a dán Matěji Stejskalovi, jenž roku 1642 ujal ještě čtvrt Mazancovskou, kdysi kterými majitelem sestře postoupenou za 30 kop grošů. Matěj nemoha pro stáří už hospodařiti, pustil statek ujci svému Jakubu Stejskalovi za 140 kop grošů.

Po něm držel ho syn jeho Lukáš 1695-1702.

Roku 1702 byl Lukáš již podruhem. Na statku byl Řehoř r. 1701-1705, po něm kmotr jeho Šebestián Matějka. Vít Matějka 1746-1771, po něm syn jeho Matouš 1772-1802, potom syn Jakub 1802-1820, kdy převzal statek druhý manžel Jan Vitha, jenž do roku 1828 hospodařil. Předal ho pak synu Jakubovu Janu Honsovi-nemanželskému-ten hospodařil 1828-1848. Dceru jeho Kateřinu pojal za manželku Jakub Šimek z Voselna r. 1848, potom syn Jakub a po něm jeho zeť Václav Čertík z čís. 5, roku 1920.

 

Čís. 19. Mazanců ¼ lán jak u Matějků podotknuto-oddělený od čís. 18. V roce 1519 držel ji Štěpán, potom sdílele osudy s živností Matějkovskou  až zase r. 1696 objevuje se zde hospodář Matěj Mazanec 1696-1708, kdy zeť jeho Ondřej hospodaří zde až do r. 1718 vedle svého tchána. V roce 1722-1739 jest zde hospodářem Vojtěch, zeť Matějův, jenž také nějakou dobu držel obě živnosti /Matějovskou i Mazanovskou/. Roku 1745 přichází Jiřík Mazanec, ale už roku 1747 ustupuje Matouši Mazancovi, snad synu Matějovu, jenž v roce 1752 se posledně v matrice připomíná. Dcera jeho Anna béře si r. 1764 Řehoře Remdu a vdává se po druhé r. 1771 za Vojtěcha Říhu, jehož syn Jan roku 1794 se žení. Dcera Kateřina roku 1819 si béře Ondřeje Smejkala z Levína. Hospodaří do roku 1857, kdy se žení s dcerou Kateřinou Matěj Holub ze Lhotic, po něm hospodaří syn Jan od roku 1900, ten pak předává hospodářství neteři Boženě r. 1927 jež vzala si Jana Zasadila z Hvozdna.

 

Čís. 20. Obecní pastouška-nyní chudobinec

 

Čís. 21. Obecní kovárna

 

Čís. 22. Bendů. Chalupu vystavěl Martin Maršík, švec, syn Lukášův z Hluboké asi roku 1784. Dceru jeho Mariannu vzal si za manželku roku 1817 Jakub Benda z Opatovic, od něhož ji koupil Matěj Srnec, jehož syn František ji zdědil. Ten zemřel roku 1923. Dcera Kateřina provdala se r. 1924 za Václava Šulistu z Hosína.

 

Čís. 23. Hajníčků. Chalupu pro svou dceru Kateřinu a jejího muže Václava Hajného po roce 1804 postavil František Homan z čís. 8. Dceru Hajného Annu vzal si r. 1828 za manželku Matěj Pavlíček ze Zvorny. Po něm ji dědila dcera Marie s manželem Josefem Vojtou z hajnice z Cirhana v roce 1872, potom dcera jejich Kateřina, po ní syn její Václav, jenž ji roku 1924 nově vystavěl a ubytoval se v ní se svou manželkou.

 

Čís. 24. u Kolárů. Chalupu tu si vystavěl na návsi u rybníka Josef Kozlík, kolař oddaný r. 1818 s Terezií Čertíkovou, po něm zdědil syn Josef, jenž se v roce 1868 odstěhoval do Ameriky a chalupu koupil Jan Marek u Oujezdce, po něm syn jeho Matěj. Ten odevzdal ji roku 1924 neteři Růženě Suché z Dobřejovic, která se provdala za Vojtěcha Zabilku, bratra obecního kováře.

 

Čís. 25. u Suchanů-bylo původní hospodářské stavení čísla 12. V roce 1876 prodáno Janu Suchanovi z čís. 6., po něm syn Matěj. Zde nějakou dobu bydlel školní učitel.

 

Čís. 26. Škola.

 

Čís. 27. u Nováků-Živnost nově utvořena od čís. 9. pro Matěje Šebestu, selského syna z čís. 9., jenž v roce 1859 pojal za manželku Marii Homanovou. Po něm dědil syn Václav. Dcera jeho Marie provdala se roku 1923 za Josefa Kováře z Vlkovic u Lišova, nynějšího hospodáře.

 

Čís. 28. u Potůčků-rovněž domek s něco poli od čís. 8. pro dva bratry Vojtěcha a Václava Homana, z nichž poslední dědil celou chalupu. Syn Matěj hospodařil do r. 1934, kdy provdal dceru Marii za Jakuba Viktoru z Vlkovic a ten hospodaří zde od r. 193?

 

Čís. 29. Ševců. Chalupu stavěl Žák Jan, tesař r. 1862, oddaný s Marií Sochovou. Po něm ji měl Jakub Pulec, po něm ji koupil Vojtěch Zabilka a nyní ji má jeho syn Václav Zabilka, obuvník.

 

Čís. 30. u Žáků. Pole částěčně od čís. 4. Majitel Václav Božovský, oddaný roku 1872 s Kateřinou Sochovou, po něm syn jeho Josef Božovský od r. 1913.

 

Čís. 31. Vystrčilů. Chalupa na pozemku s poli od čís. 6. vystavěna pro syna Františka Suchana, po něm vdova Marie, rodem Jelenová z čís. 14., od roku 1924 syn František, oženiv se s Annou, dcerou Matěje Homana čp. 28.

 

Čís. 32. u cestářů. Stavěl ji kol r. 1870 Jakub Jiříček, cestář, po něm ji zdědil syn Jan, jenž ji prodal cestáři Matěji Zeidlerovi, jenž zemřel v listopadu 1924, po něm vdova Anna a nyní zeť její Josef Suchan, železniční zřízenec.

 

Čís. 33. Čtvrtníků. Je to čtvrt, oddělená od čís. 7. pro syna Jana Jelena, po něm syn Josef od roku 1913.

 

Čís. 34 u Honsů. Domek r. 1876 na pozemku od čís. 17. Stavěl Jan Leština, syn kováře, po něm r. 1916 dcera Marie, nyní Josef Lusk, železnič. zřízenec, její zeť od roku 1921.

 

Čís. 35. staré nádraží. Státní dráha z Čes. Budějovic přes Veselí, Tábor počala se stavěti rr. 1873. Provoz zahájen 8. června 1874.

 

Čís. 36. Strážní domek vystavěn r. 1874.

 

Čís. 37. u Pulečků-Pauer. Domek stavěl Vojtěch Pulec, po něm syn Jakub jenž prodal jej Václavu Pauerovi a po něm syn Václav /ženil se 28./10. 1918.

 

Čís. 38. u Šimků. Chalupa i pole od čís. 18. A na pozemku od čís. 4. Pro syna Václava Šimka vystavěná, po něm roku 1923 syn Jan.

 

Čís. 39. u Srnců. Tento domek stavěl si nynější majitel Tomáš Srnec, rodem z čís. 22.

 

Čís. 40. Fučík. Domek si vystavěl Josef Fučík, pumpař r. 1891 a po něm drží jej syn Vojtěch od roku 1930.

 

Čís. 41. u Podzemáků. Domek si vystavěl Josef Hospodářský, zedník r. 1919 a předal jej dceři provdané za Jana Vítů, ofisiála stát. drah nyní ve výslužbě v roce 1926.

 

Čís. 42. Mýtnice nyní chudobinec. Jiří Rotšedl z čís. 4. Připomíná se jako výběrčí mýta v Chotýčanech do roku 1837.

 

Čís. 43. Kačerova chalupa

 

Čís. 44. Výměnkářská chalupa Zacharů vystavěna byla roku 1885 Jakubem Sochou. Byla u ní četnická stanice, nyní v ní v nájmu četnický strážmistr Jos. Zahrádka do r. 1933.

 

Čís. 45. Výměnkářská chalupa Františka Šebesty vystavěná r. 1902 ze sklepa otcem nynějšího Františka, Janem.

 

Čís. 46. Marků u nádraží. Vystavěno v roce 1910. V roce 1933 koupil tuto chalupu Jan Činátl, jenž přistěhoval se sem z Francie.

 

Čís. 47. Kovář v Holubčí. Jan Socha, bývaly obecní kovář v Dobřejovicích vystavěl si na poli odkupem od čís. 17. Nynější obydlí v roce 1911.

 

Čís. 48. Čís. 44. Výměnkářská chalupa Homanů. Vystavěna r. 1913. V ní bydlel od r. 1921 do ledna 1932 František Koudelka truhlář a obchodník koloniálním zbožím, od roku 1932 výměnkář Matěj Homan.

 

Čís. 49. U učitelů-Dům ten vystavěl si učitel Jan Novák roku 1921. Nyní je v něm četnická stanice a vrchní četnický strážmistr Josef Ondrášek.

 

Čís. 50. U Lamačů. Vojtěch Lamač, traťový pomocník vystavěl jej v roce 1924. Nyní od r. 1932 patří jeho synu Vojtěchu.

 

Čís. 51. U Králů. V roce 1924 vystavěl si dům Karel Král, podúředník dráhy na pozemku tchána Marka u nádraží čís. 46. Dne 7./5. 1931 prodal dům ten Kateřině Luskové. Ta provdala se 9/10 1933 za Václava Dvořáka sedláře jenž se sem z Doudleb přiženil.

 

Čís. 52. u Štěchů; vystavěla jej Marie Štěchová, vdova v roce 1926.

 

Čís. 53. Nové nádraží vystavěné na jaře r. 1925 ředitelstvím Praha. Jih nákladem 800.000 Kč.

Nová vykládka pořízena na žádost z roku 1923.

 

Čís. 54. Josef Kříha, strážník na nádraží vystavěl si tento domek v roce1928.

 

Čís. 55. Josef Zabilka, místní kovář vystavěl si stodolu na pozemku ,,Bejdach” v r. 1930 a v roce 1933 přeměnil její půlu na byt, kamž nastěhoval se četnický strážmistr Jos. Zahrádka.